Přestaňte mě otravovat svojí zbabělostí a neschopností .....

aneb co jsou "známosti" v obchodech ...... to si fakt necháváme líbit? ........................................................................................................................

Je pondělí.

Stojím ve frontě v lahůdkách, v uších mi řve Rob Halford. Podupávám si v rytmu a nevnímám okolí. Taková ta obrana před společností. Kdo ji dneska nemá, že?

Cítím něco na svým zadku. Otočím se. Za mnou stojí starší pán. Dělá, že tu není.

Nu což, asi se mi to zdálo.

Fronta postupuje.

Jsem snad pitomá? Sakra, proč se na mě tak tlačí?

Kousek uhnu.

A zas. Cítím hlazení ..... ouuu.

Mísí se ve mně vztek a pohoršení.

Co si to dovoluje, dědek hnusnej?

Startuju!!!

Dostal ji přesně mezi oči.

Strhávám sluchátka z uší, hysterie mě ovládá: „Prase hnusný, úchylný, co si to dovoluješ, ty hovado?“

Teče krev ….. dědkovi z nosu.

Kdo je za blba? Já.

Okamžitě jsem okolostojícíma lidma odsouzena. Jsem hysterka, neovládající svý emoce!!!

Tak a máš to, nedělej hrdinku. Drž hubu a krok. Tak jak káže společnost.

Oni vědí kulový. ..... to se nedá vydejchat.

Nacpu muziku do hlavy, už nikoho neslyším.

Dědek zmizel.

Jsem na řadě. „Co si dáte, mladá paní?“

„20 dkg pochoutkovýho salátu, prosím.“ Prodavačku znám, vidím jak vrtí hlavou a mrká na mě.

Asi nejsem naladěná na její notu: „Co jako, je zkaženej?“

Cuká hlavou, dělá pssst, mrká na mě s větší razancí a špitá: „Neberte si ho, je z pátku.“

„A co jako, že je z pátku?“

Pořád nějak nechápu.

„No, není čerstvej.“

„Takže vy prodáváte zkaženej salát?“ Opáčím nevěřícně, dost hlasitě.

„Prosím vás, nekřičte,“ šeptá prodavačka.

„Ale já nekřičím, jen se ptám, proč prodáváte zkaženej salát?“ Přidávám na hlase.

Zvedá oči v sloup na znamení jak jsem blbá.

Ne, tak to ne, na hlavu si srát nenechám.

„Vy mi jako chcete naznačit, že máte nějakej hnus, kterej prodáváte lidem?“

Zhluboka dejchám a snažím se myslet.

Co si to dovoluje, sakra? Dává mi nenápadně najevo, ať si nekupuju zkaženej salát. Jen proto, že se známe? Co to je? Kde to jsem?

„No, nic, jste pěkný prasata, když tohle dokážete.“ Otočím se a jdu pryč.

Do tohohle obchodu už nikdy nevkročím!!!