Život na odpis .....

To, co Vám chci sdělit, není žádný další přiblblý „moudro“ ze života postarší brunety. Věřím v dobro každýho člověka. Je to možná naivní hloupost ženský v „mírně opotřebovaným těle,“ podotýkám pouze mírně !!! To jen pro případný šťouraly. Že se i tak najdou, je mi víc než jasný.

Jeden by se podivil, co dokáže vyplodit ženská, před několika lety odvázaná od kuchyňský linky. Jo, dejte ženský svobodu a hned je jak utržená ze řetězu !!! Co nevykecá v práci, vykdáká na blogu.

Díky internetu jsem získala virtuální přítelkyni. Je to děvče v mým věku. Teď asi kecám, ona, ta potvora, bude mladší. Sakra. Píše nádherný básničky, že i já poetickej analfabet, se do nich začetla a našla jejich kouzlo. Je nesmírně skromná, má takovou duši, že je „čistější než čistá.“ Usměvavá, skromná, podávající neviditelnou pomocnou ruku i lidem jí neznámým.

Tak a tím jsem skončila s opěvováním jedný „obyčejný bloggerky !!!“

Prostě Iveta Kollertová je skoro tak dobrá, jako já !!!

Až na jednu malinkatou, nepodstatnou „kravinu,“ která teda, promiň Ivett, není vůči mně vůbec spravedlivá. Já musím chodit do práce a Iveta si celej den leží, čučí na televizi a jen tak se povaluje. Já si musím jít nakoupit a uvařit, Iveta si pošle pečovatelku. Když „to“ na mě přijde, musím se zvednout a dojít si na ona místa. Iveta má pytlík s hovínkama na břiše a nemusí vůbec přemejšlet: „Mám jít teď nebo až za chvíli ?“ Když je potřeba cokoliv vyřizovat na úřadech, já si tu frontu vyžeru. Jó, to Iveta ne, ta na to má internet. Klidně si píše s úřadama roky a roky a já tam musím jednou za čas zaběhnout. Sprchování ? Nikdo mi nevydrbe záda, tak jak to má zařízený madam Ivett. Ani hnout se nemusí, jen se tak malinko převalí na bok. No, řekněte, není to nespravedlivý ???

A tak je to se vším. Ivett si leží v pelechu, kouká do čtyř stěn, sem tam vidí v okně kousek nebe ze svýho suterénního bytu. Nikdo ji neotravuje tou spoustou keců, který si já musím za celej den vyslechnout. Je v pokojíku jen s párem koček, rozmazluje jednu víc než druhou. Pouští si muziku, miluje Káju Gotta. A přitom si mejluje a píše článečky a básničky. Život jak z románu Rosamundy Pilcher. Trochu chybí ten obětavej, milující rytíř, kterej jí přinese, co jí na očích vidí. Ale co není .....

Je pravda, že má dar slova. Neuvěřitelně lehce a sugestivně dokáže popsat cokoliv. Když se rozepíše o obloze, kterou vidí ze svý postele, máte pocit, že ta ženská leží u moře, obletují ji minimálně tři chlapi a ona je opilá štěstím a whisky s ledem. A ještě Vám to naservíruje pod nos zrovna ve chvíli, když jste se právě pohádali se šéfem nebo Vás bába nad Vámi právě vytopila.

A proto mám tuhle osůbku ráda. I když, mezi námi děvčaty, mám radši chlapy. Ale takovýho, jako je Ivett, bych jehlou v kupce sena hledala !!!

Ivett má rakovinu.

Osm let se rve s touhle nemocí, která nás všechny obeplouvá jako chobotnice. Jen vytáhnout chapadlo. Je jí jedno, koho urve do svý tlamy.

A tohle „děvče“ má můj obdiv a pomyslnou medaili za statečnost, za kterou si nic nekoupí !!!

Čekala snad pět let na obyčejnej vozejk. A pak jí ho po šílenejch peripetiích velkoryse dovolili a přiklepli. Ve fázi největších bolestí a chemoterapie, žila jako bezdomovec v polorozpadlý ruině u „přítele“ svýho věčně opilýho manžela. Ten jí nejen nepomohl v jejích nejtěžších chvílích. Naopak jí ubližoval. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Nepochopím, kam se ztratí cit. On ho nejspíš utopil v rybníku chlastu. A v tom Ivett „bydlela“ se svejma dvěma dospívajícíma dětma !!!

A já týhle ženský chci pomoct, aby mohla žít skoro tak, jako každej z nás. Má šanci na auto, úřady jí konečně přiklepli 70 000,- Kč. Není to moc, Ivetě by stačilo jistě i míň. Ale, když si uvědomím, jakou plečku si za tyhle prachy asi tak koupí, nesmiřuju se s tím. Pár lidiček na jejím blogu se rozhodlo přispět nějakou kačkou na lepší autíko. Takový, v kterým budou možný různý úpravy pro Ivett. A hlavně, aby bylo spolehlivý a nekleklo za prvním rohem.

Tak i já se k týhle akci přidávám. Přiznávám, že tenhle článek jsem napsala jen proto, aby přispělo co nejvíc lidí. I moje články maj' svý příznivce i nepřátele. A kdyby jen některej z mých čtenářů, dle svých možností, věnoval Ivetě nějakou kačku, stálo by to jen za moje „díky.“

Kdo si udělá čas, přečtěte si o týhle babě trochu víc.

http://kollertova.blog.idnes.cz/

http://mejsehezky.webovka.eu/index.html

A tady je odkaz na její autobiografickou knížku „Svlečená do naha.“

http://eroika.cz/katalog-autorek/iveta-kollertova.aspx

Při jejím čtení Vám bude občas blbě, občas smutno, pobrečíte si a budete ji odkládat s tím, že už se do ní nikdy nepodíváte. Přesto Vám to nedá a otevřete ji znovu. Je to jeden „ne/obyčejnej příběh“ ze života, kterých je mezi námi určitě víc. Jen o nich nikdo nepíše.

Nesnáším takovej ten přiblblej apel: „Hlavně si pomáhejte navzájem, dívejte se kolem sebe, jestli není ve Vašem okolí někdo, komu byste udělali radost třeba jen svojí přítomností. Asi proto, že mně to nikdo připomínat nemusí !!! A tak já budu mít celej život kulový a většina postižených si bude žít nad poměry. ( pro méně chápavé - ironie ) Ale já si dám nohu přes nohu, sama se najím, dojdu si do kina, do divadla, půjdu si zaplavat. Oni i přesto, kdyby dostali miliony, tohle už v životě neudělaj. Jejich život se scvrkne do vozejku a čekání na pomoc od druhých.

My ostatní máme stále víc než Ivett a jí podobně postižený !!!

Případným pomocným rukám můžu jen poděkovat, víc, bohužel, neumím !!!

Číslo účtu pro Ivetu na nový auto:

183192796 / 0300 - variab. sym. 2000

Pro Ivett, která by se hanbou propadla, než by si řekla o kůrku chleba.

Děvče, to, co jsi zkusila ve svým životě, je krutý, ale Ty to zvládáš s noblesou. Je mi jasný, že máš mokrej polštář každou chvíli. Ale doufám, že teď bude častějc jen od slz štěstí !!!

A až budeš mít vysněnej povoz, můžeš mě za tenhle článek přijet zabít. Dovolím Ti to.

Ludmila

Tento článek byl zveřejněn po dohodě s redakcí iDNES !!!